16. července 2008 v 15:16 | © Kmono
|
Jak to bude dál??
Byl to krátký neklidný spánek.. Musela si promluvit s Jasmínou. Nesmí už dál mlčet. Právě prožila svou první vizi, musí něco Jasmíně říct..
.. Jenže sotva otevřela oči, uslyšela v hlavě uklidňující hlas..
Jasmína: Neboj se, Adriano! Všechno máme pod kontrolou. Bude to vpořádku, teď se hlavně uklidni. Tvou vizi jsem viděla díky svým citlivým reakcím na magii.
Adriana: Dobře.. Ale pak se mi určitě ozvi!! Kdy už mě začnete rát vy, Vyvolení mezi sebe??
Jasmína: Jsi ta nejdůležitější osoba, kterou máme ve svých řadách.
Adriana: Hm..Tak děkuju za informaci, zatím ahoj.
Jasmína: Ahoj a drž se !!
Ach jo. Připadám si tak zbytečná !! Často si říkám, proč vlastně dobrovolně nevyhledám Rundy. Třeba by se mi ji podařilo změnit, kdoví.
Když se rozednilo, rozhodla jsem se, že je na čase smýt si masku. Vyběhla jsem tedy do svého pokoje a pustila se do stírání obličeje.
Rovnou jsem se oblékla do čistého oblečení a rozpustila si vlasy. Ten můj drdol už mi lezl na nervy. Na tváři jsem měla ještě drobný škrábanec.. Možná jsem tam měla nechat tu masku déle, ale už tak se mě děti ve škole bály :-)
Ještě jsem si ani nestihla pořádně pročesat vlasy, když se ozval drnčivý zvuk domovního zvonku. Šla jsem otevřít. Jen jsem doufala že to nebude Rundy nebo ještě hůř Mary.
Venku stála celkem pěkná, jemně vyhlížející dívka. Pozdravila jsem ji a pozvala dál.
Dívka: Ahoj Adriano, Já jsem Christen.
Já: Jsi snad také některá z Vyvlolených, že znáš mé jméno ??
Vduchu jsem se trestala, co když je to jen nová sousedka přes ulici a zná mě od Diany ?? Nemusela jsem se ale bát dlouho, protože Christen odpověděla.
Christen: Ano, patřím k vám. Jsem u vás nová a nevím jak to je se všemi těmi událostmi..Přišla jsem tě požádat, jestli bys mi nepomohla.
Já: Ano, řeknu ti vše co vím.. Tedy jen pokud nejsi..
Zarazila jsem se. Co když je to Maryin špeh?? Napadla mě otázka, na kterou odpoví jen pokud je pravá vyvolená..
Já: Jaké má oči Jasmína a kdo to je ??
Christen: Jasmína je víla. To vím jistě a ještě jistěji vím, že má modré oči. Jeto totiž má matka. Jako víla nestárne. Já až dospějiurčitého věku, také přestanu stárnout.
Já: Ech ? Opravdu jsi.. Jasmínina dcera??
Christen: Ano, jsem.
Telepaticky jsem zavolala na Jasmínu, ta mi v myšlenkách jen s úsměvem přikývla, že neznámé návštěvnici můžu věřit.
Já: jakto, že ti tvámatka nic o Mary, Rundy a ostatních zlých bytostech nic neřekla ??
Christen: Matka mě poslala za tebou, prý víš všechno nejlíp.
Nepřestávala jsem vycházet z úžasu. Tak Jasmína mě nenechá ani přijít mezi ně a ještě mě nazve nejdůležitější a nejinformovanější osobou, tohle je snad zlý sen! Ale ráno pořád v nekonečnu. Ten sen je můj život. Vždycky jsem chtěla vést trochu akčnější život, teď ho mám.
Já: Pojď se posadit, udělám něco k jídlu a všechno ti povím..
Během dlouhého vyprávění se pomalu začalo stmívat a já měla divné tušení, že nás někdo sleduje..
Okno mi trochu nahánělo husí kůži. Probrala jsem se až když Christen promluvila.
Christen: Adriano, vážně ti moc děkuju. Moc jsi mi pomohla, ani máma by to nedokázala říct lépe =) A mimochodem, jsi skvělá kuchařka!
Já: Díky. Určitě ještě někdy přijď, přivítám tě s otevřenou náručí. Teď jsem doma prakticky sama. Diana si chodí do města každý den, přespává u svého kluka a já už z toho pomalu začínám bláznit. Samota je zlá.
Christen: Jasně že se ráda stavím.
Kamarádsky jsme se objaly. Právě jsem poznala tu nejlepší kamarádku v mém životě. I když seznáme jen jeden den, vím, že zůstaneme spřízněnými dušemi po celý život. Christen zřejmě cítila to samé, protožejen co jsem na to pomyslela, tiskla mě k sobě ještě pevněji.
Christen: Jsem moc ráda že jsem tě poznala. Musím ti říct, že ještě nikdy se mi s nikým tak dobře nepovídalo jako s tebou. Byl to nejlepší den v mém životě, potkala jsem pravou přítelkyni a jsem za to moc ráda.
Až mě tohle malé divadýlko trochu dojalo.
Jen co Christen vyšla ze dveří, přiřítila se domů Diana.
Diana: Adriano, představ si, že jsem tu zahlédla nějakou.. mno.. jak bych to nazvala. No prostě mlhu. Hustou černou mlhu !!
Já: Ale to přeci není možné, dneska bylo tak krásně!! Na obloze ani mráček..
Diana: Je to zvláštní.. Ale nic, já si jdu lehnout, jsem strašně unavená, byla jsem celý den v nákupním centru.
Já: Ach jo.. Tak jdi, dobrou..
Zvláštní.. A to dost. Najednou jsem ucítila stejný záchvěv jako když u mě byla Christen. Sleduje snad někdo dům ??
••••• POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ••••••
wow super díl kdy ty to pořád stíháš psát:-)