19. července 2008 v 7:00 | © Kmono
|
Jak to bude dál ??
Zvláštní.. A to dost. Najednou jsem ucítila stejný záchvěv jako když u mě byla Christen. Sleduje snad někdo dům ??
S husí kůží po těle jsem klopýtavě vyšla schody. Byla jsem už hodně unavená, ale spát jsem nechtěla.. Řekla sjem si, že je na čase se trochu pocvičit a naučit se nová kouzla. Listovala jsem knížkou, ale slova jakoby mi proplouvala mozkem a ne a ne se ukotvit.
Zabořená do polštáře jsem se snažila tu hromadu písmenek uspořádat, aby se mi v hlavě alespoň něco usadilo.. Najednou mě popadla velká křeč v břiše. Bylo to nesnesitelné. Hodila jsem knížku přes celý pokoj do rohu a doslova se skutálela na podlahu. Nemohla jsem se nadechnout.
Svíjela jsem se v křečích, když mi zrak padl na dveře. Byly otevřené, přestože jsem se zamkla.. Má to snad souvislost s tím mrazivým pocitem, který jsem cítila po celý den ??Nebyla Christen jen klam, který měl zamaskovat pravé zlo ?? Nevěděla jsem.. Tolik nejistoty jsem v sobě necítila ani když jsem přešla na jinou školu a nevěděla jsem první den co dělat.
Do pokoje vešla Mary.
Mary: Setkáváme se, ano.. Konečně.. Tuhle chvíli jsem před sebou viděla celý svůj život. Znovu mám dceru na dosah ruky.. -syčela.
Já: N-nech mě eh b-být !! - koktala jsem skrz záplavu bolesti.
Mary: Ale ale, copak nám se něco nelíbí ??
Konečně křeče povolily a já se se strachem v očích vrhla ke knize, na kterou Mary pomalu zamřovala zrak..
Já: Ne, odejdi. Prosím běž už! Nikdo tě tu nechce !!
Mary: Také že půjdu, ale pro něco jsem si přišla, tak si to také odnesu..
Já jsem držela svou nejcennější knihu přitisklou na hrudi a nehodlala jsem jí pustit..
Mary: Co to máš za knihu ??
Já: Nestarej se a odejdi !!
Z Maryina výrazu mi došlo, že o knihu nejeví zájem. Pomalu jsem tedy vstala a knihu s kouzly a všim okolo bílé magie zasunula pospázku do knihovny mezi ostatní knížky.
Mary se postavila kousek odemě na rtech jí pohrával úsměv.. Já jsem ale únavou už skoro nevnímala. Vím že Mary něco říkala, ale byla jsem jako omámená.
Já: Co to se mnou děláš ??
Mary: Ale holčičko, to je obyčejné zastírací kouzlo.. Až moc jednoduché na odčarování. Neříkej mi, že se ani proti téhle prkotince neumíš bránit!! Tos mi to potom zlatíčko ulehčila ani nevíš jak.
Já: O co ti jde ??
Pokoušela jsem se nedat najevo svůj děs. Rychle jsem v myšlenkách hledala protikouzlo, nebo alespoň nějaký magický trik, ale všechno jakoby se vypařilo. Stačí se jen plně soustředit. Vduch jsem volala Jasmínu.. Chvilku jsem měla pocit, že mě slyší, ale opravdu to byl jen malý záblesk. Její obličej zmizel v mlze. Poslední naděje je pryč ..
Mary: Dala jsem ti čas.. teď ale vypršel a.. Ty půjdeš se mnou !! -- Zařvala Mary.
Kde je vůbec Diana? Copak nic neslyší ??Podívala jsem se na hodiny. Čas se zastavil..
Já: Co si myslíš ?? Já nikam s tebou nepůjdu, to Vyvolení nedovolí !!
Mary: A nepatříš náhodou mezi ně ?? Copak tě pořád odstrkují ?? Kolik případů už jsi vyřešila?? Jsi naprostá NULA !!
Věděla jsem kam Mary míří. Nesmím se jí poddat, musím vydržet !!
Já: Nezapomínej, že jsem tam teprve měsíc !!
Mary: Ha, měsíc.. Tak to se povedlo, tak ona je tam celý měsíc a ještě nic neumí..
Smála se jako by se dočista pomátla. Chtěla jsem využít příležitosti a něco udělat..
Ještě než jsem stihla na cokoli přijít, do očí mě praštila jakási neviditelná síla. Zakryla jsem si je jak nejrychleji mohla, ale přesto jsem měla pocit že jsem oslepla.
Mary: Tak holčičko, přišel čas odplaty.
Potom jsem viděla už jen dvě zlé, lávově žluté oči... Nakonec jakoby někdo zhasl světlo, před očima jsem měla pustou tmu..
Ráno
Diana se probouzí z hrozného snu. Anebo to nebyl sen ?? Vyděšeně vyskočí z postele.. "ADRIANOO" zavolala jak nejhlasitěji mohla, žádná odpověď. Rychle se převléká a běží do Adrianina pokoje. Tam najde rozházené peřiny na posteli a vysypanou knihovnu. Něco se muselo stát.. Něco ne moc pěkného.. Diana udýchaně probíhá z jedné místnosti do druhé. Nakonec se zoufale vrátí do svého pokoje a zabouchne za sebou dveře. Křičí jméno Adriany až do ochraptění. Právě ztratila člověka, kterého nadevšechno milovala. Bylo jí ze sebe mizerně. Proč se tak chovala? Sama neznala odpověď..
"Adriano!!" zašeptala a rozplakala se. Složila se na postel a plakala dál. To však Adrianě už nemohlo pomoci. Dům byl prázdný...
••••• Pokračování příště •••••
Hezkeeeeej jak se máš ??