30. července 2008 v 17:10 | © Kmono
|
Co se vlastně s Adrianou stalo ??
To se dozvíte v dalším díle tohoto komixu, který si můžete přečíst právě teď !!
Menší upozornění -- tenhle dílek je takový kratší, spíše jen ukázka, co se s Adrianou stalo.
Viděli jste v minulém díle:
"Adriano!!" zašeptala a rozplakala se. Složila se na postel a plakala dál. To však Adrianě už nemohlo pomoci. Dům byl prázdný...
Pokud chceš číst dál, musíš kliknout na dvě slova, a to: celý článek x)
•••MEZITÍM KDESI V NEZNÁMU •••
Adriana cítí chlad, který stoupá z nechutně hnusné podlahy. Do očí jí štípe silný zápach. Připadá jí, že snad ani není živá, že snad byla pohřbená zaživa. Pomalu se jí rozostřuje zrak..
Pomalu vstala, sice se zapotácela, ale podařilo se jí udržet rovnováhu.
Rozhlížela se po malé zatuchlé místnůstce, která k jejímu nepříjemnému zjištění neměla dveře !! Když se otočila o celých 180°, hrůzou vyjekla. Na starém ztrouchnivělém trámu tisela maličká klec, že by se do ní sotva malé dítě vešlo, a byla v ní jakási kostra. To z té kostry se linul ten odporný smrad.
,,Kde to panebože jsem ??" Pomyslela si..
Její myšlenku však zaslechlo ztělesnění zla - Mary.
Adriana se rozhlížela po dveřích. Jako zázrakem se před jejími zraky objevili v místě, kde stála Mary.
Mary: Tohle je tvůj domov. No není úžasný ??
Já: Pusť mě !! Okamžitě !! Začala jsem ječet.. Pak mi ale došlo, že křikem asi nic nezmůžu..
Já: Kde je Diana ?? Co jsi s ní provedla ?? řekla jsem už klidnějším, ale přesto roztřeseným hlasem.
Mary: Copak, snad se o ní nebojíš ? Vždyť jsi jí nikdy neměla ráda, nebo snad ano ?
Já: To by ses divila..
Mary: Každopádně tady teď budeš dokud nenastane ten správný čas, kdy se všechno vyplní.. Ovládnu svět. Nebude nikdo, kdo by se mi postavil.. Žádná Vyvolení, ani obyčejní smrtelníci !!
Adriana si uvědomila, co vlastně teď Mary řekla.. takže Vyvolení jsou nesmrtelní..
Mary: Ano, jsou, milá dcero..
Mary mi čte myšlenky, budu se muset lépe hlídat.. pomyslela jsem si.
Mary: To bych ti raději nedoporučovala !!
Jen to dořekla, zmizela.. a s ní i dveře. Jediné místo, kudy bych mohla utéctje okno, ale to neotevřu ani kdybych měla palici.
AŽ DO KONCE TOHOTO DÍLU VYPRÁVÍ ADRIANA!!
Lehla jsem si na malý gaučík a rozhlížela se po ohavné místnosti.. Mary mi sem dávala jednou za 2 dny čerstvou vodu - i když smrdí, nějak přežít musím- a staré seschlé brambory. Copak jsem prase, abych pořád jedla jen staré brambory ??
Když jsem byla samotou už zoufalá, musela jsem se donutit mluvit s kostrou.. Každé ráno jsem mu už automaticky říkala jak se vyspal, když jsem šla spát tak jsem na něj zabručela i : Dobrou noc. Ani nevím jak dlouho tu jsem.. Všimla jsem si totiž jedné věci.. Čas se zastavil !! Venku pálilo slunce, ale přesto - jak mi řekla Mary- jsem tu už skoro rok..
Když jsem se jednoho rána probudila, našla jsem na špinavé zdi zrcadlo.. Když jsem se do něj podívala, zděsila jsem se !!
Vlasy jsem měla slepené a obličej samý škrábanec.. Rudá barva, která mi byla jedinou hmotnou vzpomínkou na sestru se zcela vytratila. Ještě že mi Mary jakámsi kouzlem pere oblečení. Čas od času mi sem přičaruje nachvíli i sprchu. Sice v příšerném stavu, ale alespoň něco. Jinak se skoro nevidíme. Jen v myšlenkách občas zasechnu útržky toho, co si myslí. Zřejmě začíná zapomínat, že tu jsem...
Většinou trávím nesnesitelně dlouhý čas tím, že koukám jak se říká - do blba. Také kalhoty na mě plandají a svetr je poněkud vytahaný a zmačkaný. Jestli to takhle půjde dál, bude ze mě nedobrovolná anorektička. Už jsem se snad milionkrát snažila v myšlenkách spojit s Jasmínou, ale všechny pokusy byly marné.. Čas v normálním životě neběžel..
jdu si to přečist!!!!!!