Pokračování už jako POVÍDKA!
Lia: TOHLE je tedy tvůj domeček !!
Safíra: Ano, ale.. proč to tady tak smrdí ?? Když jsem odcházela, ještě tu voněly ty bylinky nad sporákem.. Ale ne !!
Lia: To ano. Hořelo. Levandule požár uhasila. Máš štěstí, že jsme šly kolem. Vlastně jsme kolem nešly náhodou... Hledali jsme tě.
Safíra: Hledali ?? Mě ?? To je nějaký omyl, ne ?? Nemůžete vědět, že vůbec existuji!
Levandule se vmísila do hovoru: Ale jistě že můžeme. --- zamrkala na Liu.
Lia: Popravdě řečeno.. Hledali jsme NĚKOHO jako jsi ty. A zdá se, že jsme toho moc důležitého člověka našli.
Safíra: Pořád tomu nerozumím.. ale...
Levandule: Ale ??
Safíra: Nejste od.. od té.. MARY ??
Když to jméno Safíra pronesla, Liu i Levanduli zamrazilo v kostech.
Lia: Tak ty jí znáš?
Safíra: Jo.. Jednou tady byla. Říkala že mě asi bude potřebovat..Ale já jsem odmítla. Řekla jsem, že mé místo je někde jinde.
Levandule: Kde? U nás?
Safíra: Né !! Tady, na kraji lesa. Mám se tu hezky a líbí se mi tu. Pomáhám lesu a on mi za to poskytuje bezpečí.
Levandule se nechápavě otočila na Liu, která zírala stejně přihlouple. Takže se jim to nepodařilo ?? Ne, to není možné. Určitě musí Safíru dostat na svou stranu !! Jinak by to prostě nešlo.
Levandule: No.. a k nám bys nechtěla? Jsi víla !!
Safíra: Dám ti jednu dobrou radu: S tvým stylem přesvědčování bys neuspěla ani v mateřské školce! Ale dobrá. Tak mi tedy povězte, o co jde.
Safíra naklonila hlavu na stranu, sedla si do křesla a poslouchala vyprávění Lii a Levandule.
Safíra: To zní hrozně!! Nikdy bych nevěřila, že Mary může být tak zlá! Jdu s vámi!! Jen si sbalím pár věcí a rozloučím se s lesem.
Lia: S lesem se loučit nemusíš, stejně z něj skoro ani nevyjdeš. Víly jsou v lese doma, to znamená, že i bydlení máme tak zařízené, ne? :)
Safíra sebrala ze stolku medailonek s něčí podobiznou a zabalila ho do hedvábného kapesníčku. S láskou ho uložila do malého batohu. Sáhla do skříně pro pár kousků oblečení a vzala něco k jídlu.
"Táák, hotovo!" pronesla, když stála u dveří s batohem na zádech.
Všechny tři společně vyšly do pozdně odpoledního chladnějšího vzduchu.
Šly lesem několik hodin zpět na místo, odkud ráno vyšla Lia s Levandulí. Safíra vešla do domu a zmateně se rozhlížela po chudě, ale hodně přírodně vybaveném prostoru. Položila batoh na dřevěnou židli a otočila se k zbylým dvěma dívkám.
Safíra: Tak tady je teď můj nový domov...
Lia: Jojo, ale že je to tady krásný :))
Safíra: Ale jo, celkem jo.
Levandule: Konec řečí !! Jestli si teď hned nelehnu a neusnu, tak se mnou nepočítejte už nikdy jindy !! Tohle by zabilo i běžce maratonu. Takže, dámy, dobrou noc a nerušit alespoň do zítřejší snídaně!
Lia: Souhlasím. Jdeme si lehnout, máme za sebou náročný den.
RÁNO:
Lia stála u kamen a míchala cosi v hrnci. Přihazovala různé ingredience a vůně stoupala chalupou čím dál intenzivněji.
Levandule: Čmuchám čmuchám snídani :) Uááh, dobrý ráno.
Řekla jen, protáhla se, a sedla si automaticky ke stolu.
Lia: Umíš být alespoň někdy vážná ?? :D
Levandule: Jo, ale teď se mi nechce.
Lia: No bude se ti muset začít chtít! Já to za tebe vyřizovat nebudu!!
Levandule: Vyřizovat co?
Lia: Neříkej že nevíš!! Mělas mi o tom říct!
Levandule: O co jde? Já o ničem nevim!
Lia: Máma říkala, že prej jsi ....




juu :-)