Záchvěv naděje

Lia: Když v mé hlavě byl.. někdo ze Zlé strany, tak jsem zrovna..dělala snídani. A podle chuti se bojím, že jsem tam přidala i...
Jasmína: Mámilku Konvalinku ?!!!
Lia: Jo.. Ale za to já opravdu nemůžu!!
Jasmína: Doprčic copak se neumíš hlídat !!?? To jsi má dcera ?? A vzal to jídlo někdo do pusy?
Lia: Já a.. Levandule.
Jasmína: Děláš si snad legraci ?? Tohle už není náskok v náš prospěch... Tohle už je HODNĚ silná konkurekce !! Navíc už vědí i o Safíře.
Lia: Já vím, je mi to líto.. měla jsem se víc snažit. Ale.. Potřebuju asi nějakou pauzu, je toho na mě strašně moc !!
Jasmína: To na nás všechny. Musíme to překonat. Tohle bude rozhodující střet. Nejprve ale musíme zachránit Adrianu.
Jasmína přerušila spojení. Posadila se na nízkou stoličku a opřela ruce o dřevěný stolek. Pohlédla z okna a povzdechla.
Myšlenky se jí honily hlavou a ne a ne se seřadit do rozumných souvislostí.
Ano, zítra ..né, nebo ještě dneska.. anebo.. Ne, dnes večer půjdu za Mary. Promluvím s ní a.. ne, nebudu s ní mluvit. Přijdu tam v noci a vezmu Adrianu k sobě a.. bude všechno v pohodě. Klid, soustřeď se. Chce to plán... Hmm... Asi to nebude tak jednoduché. Chtělo by to špeha. Někoho, kdo se dokáže udělat neviditelným.. Ale kdo by to mohl být? U nás to stěží dokážu já, natož někdo jiný. Anebo.. co když je Sofie také důležitá?
Opět se zaměřila na Liu.
Jasmína: Lio ..?
Lia: Mami? Potřebuješ ještě něco ?? -- zeptala se udiveně.
Jasmína: Zkus nějak vypátrat, jestli se umí Sofie (Safíra) zneviditelnit.
Lia: No.. dobře.
Jasmína: Jojo, díky.. Já mam plán a Sofii potřebuju k jeho provedení.
Lia: Vyptávat se nebudu. Zítra se uvidíme.
Jasmína: Ahoj.
Lia: Pa.
Safíra seděla u stolu a listovala knihou kouzel.. Jak se tohle mám probofa naučit..- Běželo jí hlavou, když si ji Lia zavolala k sobě.
Safíra: Ano?
Lia: Poslyš, mám dotaz.. Dokážeš se zneviditelnit?
Safíra se na ni podívala jako by právě přiletěla z Marsu: Cože ?? Zneviditelnit?
Lia: Ano, tak nějak to bylo myšleno. - řekla se zaváháním.
Safíra: No, zkusím to. Koneckonců jsem se už s Mary setkala, tak vím, co dokáže..
Lia: Ty ses s ní setkala.. osobně?
Safíra: Byla jsem její služkou.. Abych pravdu řekla, chovala se ke mě hrozně. Ale to ona asi ke každému.
Lia: A rozumněla sis s ní?
Safíra: Popravdě..ano. Když jsem jí sloužila tak, jak si přála -což mimochodem nebylo nijak lehké-, tak jsme si občas dokázaly i o něčem povídat. Mám pocit, že mi i věřila-ale to bylo jen zřídka.
Lia: No každopádně zítra přijde Jasmína.. a chce ti něco moc důležitého.
Safíra se zvedla od stolu, stoupla si doprostřed místnosti a zavřela oči.
Ze schodů v tu chvíli sbíhala Levandule.
Levandule: Zcvokla se nebo co?? - prohodila směrem k Lie.
Lia: Ticho buď, divoženko.. Nevidíš, že se soutředí ??
V místnosti zavládlo ticho.. Lia s Levandulí cítily, jak se vzduch přímo chvěje napětím. Safíra se třásla po celém těle a na čele se jí zaleskly kapičky ledového potu. Začala mizet do slaboučkého oparu. Lia s Levandulí nevěřily vlastním očím. Viděly Safíru rozmazaně, jako by najednou padla velká mlha přímo kolem postavy před nimi.
V mžiku se Safíra rozplynula úplně.
Levandule zůstala zírat s otevřnou pusou: Teda jak tohle... Safíro, jsi tu ??
Safíra: Jasně že jsem. Copak to nepoznáš?
Levandule: Tak se na sebe zkus podívat..
V okamžení kdy tato slova dořekla se ozval slabý výkřik.
Cosi, co neviděly, řeklo Safířiným hlasem: Já..já jsem neviditelná !! Ale jak..
Lia se s nadšením vrhla Levanduli okolo krku. : Jme zachráněný !! My všichni, Adriana.. Levandule, vnímáš to vůbec ?? Safíro, ty jsi .. jsi úžasná, geniální, já.. obdivuju tě !!
Safíra: Tak to by snad stačilo, ne ?? - zasmála se. ,,Teď mi jenom řekněte, jak se zase zviditelnit."
Lia s Levandulí se šťastně zasmály. Po jejich boku se během vteřiny zjevila Safíra. Všechny si padly do náruče a v rychlosti informovaly Jasmínu.
Odpověď byla jednoduchá: "Hned jsem tam !!"



Krásné!