14. ledna 2009 v 5:00 | © Kmono
|
- Tak mě napadlo napsat další příběh.
- A jelikož většina lidí ráda horory, tak to bude z tohoto žánru :)
- Snad se vám bude ten příběh líbit!
*Proč musí trpět duše má za činy, které spáchali moji blízcí?*
Ahoj. Jmenuju se Lili a je mi 17 let. I když ještě nejsem plnoletá, bydlím sama ve starém domě na konci města. Občas mám z té stavby husí kůži, ale poskytuje mi teplo a pocit domova, tak se do něj každé odpoledne vracím. Matka mi zemřela před rokem a otec se údajně zabil při autonehodě, skoro jsem ho nepoznala, byla jsem miminko.
Pokud vím, nemám žádného blízkého příbuzného.. Proto u soudu bylo řečeno, že můžu být v domě sama, pouze s nějakou chůvou, která za mnou bude čas od času dojíždět a kontrolovat mě.
Všechno bylo úžasné, až do jednoho dne..
... Když jsem přišla večer domů z brigády, uviděla jsem na schodech mrtvou chůvu. Měla na krku stopy po uškrcení a z pusy jí vytékal malý pramínek krve.
Začala jsem panikařit. Nejprve jsem nebyla schopná slova, ale pak jsem se rozběhla zpět a ječela jsem na plné kolo. Doběhla jsem až na policii, kde jsem oznámila, co jsem viděla.
Policisté mě dobře znali, takže mě hned vyslechli a jeli se mnou k mému domu.
Ale mrtvola nikde nebyla.. jen malá stopa krve na schodu. Policisté prohledali okolí a vzali otisky prstů.
Ten večer jsem nechtěla v domě zůstávat. Ač už jsem skoro dospělá, třásla jsem se hrůzou jako malé děcko. Nebyla jsem schopna spolknout jediné sousto večeře, kterou mi nabídli na stanici a měla jsem horečku. Všichni se divili, co to se mnou udělalo..
O pár dní později
Policie prohledala všechno, co nějak souviselo se starým prapodivným domem. Nenašla ale nic zvláštního.
Mohla jsem se tedy vrátit. Poslali se mnou dvě ženy a jednoho muže, aby se mnou byli. Připadala jsem si hloupě, ale nadruhou stranu jsem byla ráda, že je mám u sebe.
Večer jsem usnula neklidným spánkem.
Probudila jsem se v noci, bylo něco přes jednu hodinu. Slyšela jsem hlasy z matčiny bývalé ložnice.
,,Proč! Proč jsi to udělala?"
,, Protože nenechám svou dceru napospas takové couře, jako jsi ty!"
,,Jak jen můžeš! Já přece za smrt tvého manžela nemůžu!"
,,Že ne? Ty si troufáš tvrdit, že ne?!! Dohnalas ho k šílenství!"
,, Nemůžu za to, že tebe měl rád míň než mě! Mě miloval, toužil po mě!"
,,Až se z toho jednou zbláznil, co? Nechápu, nechápu !! Rito, jaks jen mohla!?"
,,To, že jsi moje sestra ještě neznamená, že si na mě můžeš vyskakovat!"
Byla jsem úplně vyvedená z míry.. Slyšela jsem hlas své maminky a hlas... Ach né, tohle byl přece hlas mé chůvy! Vyděsila jsem se jako dlouho ne. Přikryla jsem se ještě těsněji a poslouchala dál.
,, Za tohle se ti, Bello pomstím! Nemůžeš mě takhle obviňovat!"
,,Rito, já jsem svěho muže milovala jako nikoho jiného a tys mi ho sprostě přebrala!"
,,Nepřebrala, chtěl mě!! Copak to nechápeš? Né tebe, ale mě!"
,,Teď se mi za to těžko pomstíš, nemyslíš? Jsem mrtvá, nemám nic! A ty taky!"
,,Ale Bello, zapomínáš, zapomínáš! Copak ty nemáš dceru?"
,, Lili necháš napokoji !! Vymysli si jinou pomstu!.
,, Zabilas mě.. Ty, má vlastní sestra! Tvá dcera by měla vědět, co byla její matka za ohavnou zrůdu!"
,, Nic takového se Lili NIKDY nedoví!"
Zvedl se mi žaludek. Moje teta nikdy nebyla schopna mi říct, že není JEN mou chůvou! A moje matka ji zabila jen pro chlapa.. Nesnesla pomyšlení, že se o mě bude starat jiná žena než moje máma.. Nerozuměla jsem ničemu.
Byla jsem tak rozrušená, že jsem vstala z postele, aniž bych o tom skoro věděla.
Rozrazila jsem dveře ložnice a zakřičela: Ale dozví! Jistě že se to tvoje dcera dozví, protože vás CELOU dobu poslouchá!! -- zhysterčila jsem a po očích se mi koulely slzy. Čekala jsem, že uvidím bílé postavy mojí mámy a chůvy - tedy vlastně tety, ale viděla jsem je jako by byly živé..
Obě dvě měly ale z očí vidět jen bělmo a na sobě měly něco, co připomínalo roztrhané noční košile.
,, Nééééééé, Lili, nééé !!!"
Začala křičet má matka na celé kolo. A mě v tu chvíli došlo proč. Vrhla se na mě totiž Rita a vklouzla mi přímo do srdce. Cítila jsem podivný chlad.. Moje duše se jakoby vzdalovala.. bojovala.. bojovala s Ritou, která se ji snažila vytlačit z mého těla.
Prohrála jsem.
Cítila jsem , jak letím černým prostorem.. Připadalo mi, že letím snad celé roky, ale přitom to bylo jen pár vteřin.
Stála jsem vedle matky, Rity a i... Vykřikla jsem, když jsem viděla na zemi své tělo s vytřeštěným výrazem v očích.
,, To je má pomsta!!!" - Zakřičela Rita a zmizela.
Byla jsem tedy mrtvá.. vlastně pořád JSEM mrtvá. Navždy zůstanu sedmnáctiletou dívkou a už nikdy neuvidím slunce.. Pokoušela jsemse plakat, ale neměla jsem slzy. Chtěla jsem obejmout svou matku, ale v okamžiku, kdy se naše prsty dotkly, jsme proklouzly jedna druhou.
Jsem odsouzena v zatracení.. a nikdy se nedozvím, proč a jak se to vlastně stalo.
Supér! rychle další díl!!!!!!!!