- Juj, tak mam zase takovou zaláskovanou náladu, že musim napsat příběh :)
- Já a ty moje nálady.. Tak pokud máte chuť na trošíčku romantiky, tak si ten příběh přečtěte.

Ahoj, jmenuju se Bára, je mi 15 let a bydlím se svým starším bráchou a mamkou. Táta od nás utekl, když jsem byla ještě malá. Můj 16tiletý bratr má spoustu kamarádů.. a mezi nimi je i jeden, který se do tohoto příběhu hodně zamotal
.. Jako každý den jsem v půl sedmé praštila budíkem o zem a začala se vyhrabávat z postele.
Absolutně se mi nechtělo vstávat. Zvlášť, když píšeme závěrečnou písemku z matiky. Vůbec jsem se neučila, snad napíšu alespoň něco.. Přemýšlela jsem o matice, o škole, prostě o všem možném, zatímco jsem si oblékala své nové tričko a džíny. Ranní rituál byl ukončen odchodem na zastávku. Brácha už tu stál..a byl tu i ten namachrovaný Petr, který byl zároveň i bratrovým nejlepším kamarádem.
Otičila jsem oči vsloup a stoupla si na druhou stranu zastávky.
,,Hej, Báro!" zavolal Petr.
,,Co chceš?!" řekla jsem naštvaně a ani se na něj nepodívala.
,, Patrik (můj brácha) říkal, že prej seš na propadnutí, ha! Jak se ti to povedlo?"
,,Dej mi pokoj!" otočila jsem se k němu zády a zamrkala jsem, protože jsem ucítila slzu v oku. Nechci mít na konci roku z matiky za pět.. Musím napsat tu písemku alespoň na dvojku.. Učitelka řikala, že když se mi povede písemka na jedničku, že mi dá možná i trojku, ale mě by ta čtyřka stačila. Nikdy jsem nebyla nějaký extra počtář..
Autobus přijel. Sedla jsem si na jedno sedadlo a tašku si automaticky dala na klín. Ovšem toho využil Petr a sedl si ke mě.
,,Chceš mě pořád buzerovat? Najdi si někoho jinýho!" vyjela jsem na něj naštvaně.
,, Né, tak jako sorry jestli se tě to dotklo!"
,,Seš namachrovaný pako, nic jinýho! Sis myslel že budeš vtipnej?"
,,Hej, no tak..Barčo."
,,Problém?" Tenhle kluk se mi hnusil, jenom se vytahoval.. Proč?..
,, Docela jo. Patrik má štěstí, že má tak super ségru.."
,,Hm..To měl bejt kompliment?" O co mu jde?
,,Možná." mrkl na mě, zvedl se a šel si sednout k Patrikovi. Blbec.
ODPOLEDNE
Písemka dopadla suprově!! Nečekala jsem, že to bude tak lehký :)) Jsem šťastná jako blecha a k smrti utahaná. Měla jsem dneska trénink v basketu a teď si nepřeju nic jiného, než ledovou sprchu.
Zabalená v ručníku a s mokrými vlasy jsem se natáhla na postel a relaxovala. Myslela jsem na Petra. Třeba není takový, jak se dělá.. Možná umí být i docela milý. Z uvažování mě vytrhl Páťa, který přijel ze školy dvě hodiny po mě.
,, Baruš? Hej, chci s tebou mluvit."
,,Hm? Povídej."
,,Zkus bejt na Patra trošku milejší, on tě má rád, a to je fakt. Neměl jsem ti to říkat, ale myslím, že bys to měla vědět."
,,Eh, cože?? Jo, fajn.. díky.. fajn.." Byla jsem naprosto zaskočená!
Vzala jsem si od Patrika číslo na Petrovo mobil a hned mu psala smsku:
Cau Petre. Sel bys zitra
odpoledne se mnou ven?
Potrebuju si s tebou o necem
promluvit. Pa, Bára.
Odpověď přišla okamžitě. Petr souhlasil.
Po škole se oba sešli u kašny.
,,Tak cos potřebovala?" zeptal se Petr. Působil úplně jinak, než normálně. Jeho tón přestal být arogantní a i v očích měl trochu přátelství.
,, Chtěla jsem se ti omluvit za to, jak jsem se chovala. Byla jsem blbá."
,,Ne! Ty se neomlouvej. To já se choval jako pitomec.. myslel jsem, že když ze sebe budu dělat toho machra, kterej má všechno na háku, získám tím tvou pozornost." řekl a odvrátil zrak.
,, Tím se to ovšem vysvětluje." zářivě jsem se na Petra usmála a vzala jsem ho kolem ramen.
,, A vůbec, nechtěla bys zajít na zmrzku?" zeptal se, a já souhlasila.
Tohle bylo vlastně naše první rande.. A určitě nebylo poslední.



Krásný příběh :)
Fakt ,,Love story!"
Moc se i tvoje příběhy líbí =o))Mohla by jsi být spisovatelkou